Prosinec 2008

Happy New Year 2009

31. prosince 2008 v 23:48
Asi za 15 minut bude Nový rok, chtěla bych vám do něj popřát všechno nejleší. Hodně štěstí pohody i zdraví a hodně úspěchů:) Aby si každý splnil v roce 2009, co si přeje(hlavně ať já nerupnu z Př:D) Snad se mi podaří na tento blog přidávat častěji. Jednu povídku jsem uveřejnila, je o SGA a dělala jsem zimní design(brzo:D) s Johnem a Elizabeth s SGA a s Temperancem a Seeleym z Bones. Doufám, že se vám líbí.)

Jinak ještě jednou šťastný Nový Rok 2009!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Poslední šance říct si sbohem

30. prosince 2008 v 19:10 Poslední šance říct si sbohem
,,Elizabeth," ozvalo se za ní náhle. Poplašeně se otočila a uviděla armádního velitele Atlantis s velmi blízkým člověkem v jedné osobě. Byl to podplukovník John Sheppard. Byla v potemnělé místnosti.
,,Johne, co tu děláš?" zeptala se překvapeně, ale byla i šťastná, že ho vidí.
,,Chci znát odpovědi na své otázky," řekl tajemným tónem.
,,Na jaké otázky? Co se děje?" zeptala se vyděšeně s tázavým výrazem na tváři.
,,Chci vědět, kde je Země," řekl chladně. Tohle nebyl pravý John Sheppard, ale vytvořen Replikátorem, který ji už dlouhou dobu vrtal do mysli. Pomohl jí dostat se z domovské planety Replikátorů, ale za to chtěl něco od ní. Chtěl náhled do její mysli. V tu dobu nebyla proti, ale pak jí začal v mysli vytvářet podivné obrazy a reality. Litovala toho, že mu dala náhled. Jenže on ji nechtěl propustit. Kam by také šla? Její přátelé nevěděli ani, že žije.
Tehdy, bylo to asi před sedmi měsíci. Replikátor, jménem Merick, jí pomohl. Byli dokonce i přátelé. I teď jsou, ale ne takoví jako předtím. Nevěřila mu. Od té doby, kdy mu dovolila nahlédnout do její mysli. Dával jí podněty k tomu, aby trpěla. A ona trpěla.
Oba i s nějakou podřadnou posádkou si vzaly vesmírnou loď třídy Aurora a vyrazili na cestu. Nevěděla, jak dokázal Merick získat tak dobrou loď, ale nikdy se ho nezeptala. Nebylo proč, ale teď ji to ohromně zajímalo. Tehdy osídlili téměř neobydlenou planetu, věděla, že určtě ten lid je primitivní, jinak by ji sem Merick nevzal, neznala tu planetu, určitě ji nikdo z expedice Atlantis nenavštívil. Zřejmě si to Merick přečetl v její mysli, že nikdy nebyla navštívena lidmi z Atlantis.
Právě teď ležela na zkušebním lehátku v laboratoři Mericka, byla to laboratoř, která byla pro ni speciálně sestavena. Otevřela oči a uviděla, že se nad ní sklání Merick.
,,Proč chceš vědět, kde je Země?" vypálila na něj tu otázku, na kterou chtěla vědět odpověď.
,,Zkouším tě," odpověděl prostě Merick.
,,Proč?" zeptala se zmateně.
,,Blíží se tvůj čas," řekl Merick tajemně a odešel. Elizabeth Weirová zmateně zůstala ležet na lehátku.
,,Kam jdeme tentokrát?" zeptal se John. Zasunul svou zbraň do pouzdra, ale stále ji držel. Jen pro pocit bezpečí.
,,M6X-227," odpověděla Teyla. Dívala se navrch na řídící místnost.
,,Ano, ano. Musím podotknout, že je to celkem zbytečná mise. Neobydlená a pokud ano, tak jedině primitivně," řekl horlivě a zároveň znuděně Rodney. Jakmile ho ta planeta nezajímala, tak se tvářil znuděně. Ale potřeboval všem vyjasnit, jak to bude nudná mise.
,,Rodney, každá planeta skrývá nějaké tajemství," vysvětlila Teyla.
,,No a třeba tě tam někdo unese a budeš muset bojovat o svůj holý život," řekl sarkasticky John. Rodney se jen ušklíbl.
,,Vytáčejte adresu," zavelela plukovník Samantha Carterová, velitelka Atlantis. Byla si sice blízká s týmem Johna Shepparda, ale ne zas tak moc jako Elizabeth. Jakmile se vytvořila červí díra, prošel tým pl. Shepparda horizontem událostí. Když byli na další planetě, naskytl se jim pohled na zalesněnou krajinu, byl to nádherný pohled.
,,Hmpf," odfrkl si znuděně Rodney.
,,Rodney, alespoň se nadýcháš čerstvého vzduchu," usmál se John a pohlédl na Rodneyho. Ten se díval do svých přístrojů a měl ve tváři vyděšený výraz.
,,Co se děje?" zeptal se John ustaraně, protože Rodneyho výraz byl vážně vyděšený.
,,Možná se mýlí moje přístroje, ale zaznamenal jsem tu vysokou radioaktivní energii," vysvětlil Rodney.
,,No vidiš, přece jenom tu něco bude," povzbudil ho John.
,,Ty to nechápeš, tuhle energii vydávají Replikátoři," řekl Rodney zachmuřeně.
,,Cože? Jak to myslíš?" zeptala se Teyla.
,,Tím myslíš, že ....," nedořekl John, radši to nechal viset ve vzduchu.
,,Tím myslím, že tu pravděodobně jsou Replikátoři, ale nejsem si jistý, každopádně to stojí za prozkoumání. Ta energie je příliš malá na to, aby tu bylo hodně Replikátorů, ale i tak je to podivné," řekl Rodney.
,,Dobře. Jdeme se podívat dál. Nebudeme se rozdělovat," vysvětlil John a šli na sever.
Uběhly dvě hodiny a tým nepotkal ani živáčka. Rodneyho boleli nohy a taky to dával najevo. Funěl jako o život. Ronon se tvářil znuděně, Teyla a John ostražitě.
,,Podívejte," řekla Teyla a ukázala směrem dopředu. Ostatní se podívali po jejím vzoru a uviděli malou vesnici.
,,Konečně," zafuněl Rodney.
,,Jdeme," popohnal všechny John a chtěl už být ve vesnici.
,,Cizinci," zvolal jeden vesničan. Všichni se podívali na tým. John se nervózně usmál.
,,Ahoj," řekl a zamával jim. Vesničané se schovali do svých obydlí, která byli postavené ze dřeva. Jen pár odvážlivců dokázalo zůstat venku a hledět na tým s otevřenými ústy.
,,Přišli jsme v míru," zvolala Teyla, aby se jich vesničané nebáli.
,,My vám nevěříme. Jste jako ti předtím akorát máte jinou výstroj," řekl jeden muž, který stál těsně u dveří jedné boudy.
,,Jako kteří předtím?" zeptal se Rodney.
,,Stříleli po nás. Měli mrtvolný výraz a chovali se podivně," řekl muž.
,,Bože, to byli...," řekla Teyla a podívala se po svém týmu. Ostatní z týmu jen kývli. Byli to Replikátoři.
,,A usídlili se tu?" zeptal se Rodney.
,,Ano," odpověděl muž.
,,A zavedete nás tam?" zeptal se se John.
,,Ne, do posvátného lesa nesmíme, je to zakázané, nechceme, aby nám zase ublížili," řekl ten muž.
,,Nebojte se. My vás ochráníme. Já jsem podplukovník John Sheppard, tohle je Doktor Rodney McKay," ukázal na Rodneyho.,,Tohle je Teyla Emagan a Ronon Dex." Teyla kývla na pozdrav a usmála se na ně.
,,Já jsem Canon a má žena Pixma," představil se jim muž se svou ženu. Uklonili se týmu. Ostatní neměli tu odvahu.
,,Těší nás," řekl John.
,,Opravdu se nebojte, jen nám ukažte cestu," řekl John. Canon ukázal směrem k lesu.
,,Zavedu vás jedině k lesu. Dál už musíte jít sami," řekl Canon.
,,Jistě, rozumíme a děkujeme," řekla Teyla vyjednávačským hlasem.
Canon se vydal na cestu, ale ještě zavolal na svou ženu:
,,Pixmo," kývl na ni a ona pochopila. Zašla do domu. Byl to projev nadřazenosti mužů nad ženami. Tohle John pochopil. Občas se mu to příčilo. Ženy v něterých kulturách byli mužům jen jako otroci. Bylo nepříjemné to občas vidět, protože k ženám se chovali k jako nějakým poslušným psíků, kteří musí plnit přání svých pánů. Tohle zrovna nebyl případ Canona a Pixmy, ale byl tu náznak, že kultura tohoto světa je hodně primitivní a náznaky nadřazenosti.
Canon zastavil u prvního stromu, který počínal cestu do hustého lesa.
,,Tady začíná cesta lesem," řekl a odešel.
,,Díky teda," řekl sarkasticky Rodney.
A započala cesta hustým lesem. Tým prodírajíc si cestu dál a dál už pomalu nemohl, všechny boleli nohy, ale přece jen zvědavost je vedla dál. Až nastal okamžik, kdy uviděli velkou vesmírnou loď, která byla až moc podobná antické lodi třídy Aurora. Ale nemohli se dlouho rozhlížet, protože byli všichni čtyři zasaženi Replikátorskými zbraněmi. Tým plukovníka Shepparda upadl do vězení. Každého dali do jiné cely. A Mericka napadl briliantní nápad.
,,Elizabeth, pojď se mnou," nakázal Merick.
,,Kam?" zeptala se vyplašeně Elizabeth.
,,Myslím, že budeš potěšena," řeklMerick a Elizabeth se zatmělo před očima. Merickovi bylo jasné, že by s ním jinak nešla.
Elizabeth se pomalu probouzela. Byla zmražena Mrickem. Byla naštvaná. Rozhlédla se po místnosti a uviděla, že je v nějaké tmavé cele. Podívala se kolem sebe a upoutala ji jedna osoba. Byl to John Sheppard. Upoutalo ji to. Určitě to byla jen iluze, kterou jí vytvořil Merick. Postavila se a znovu se rozhlédla. Byla to malá místnost. Podobná těm, které měla ve svých iluzích, ale tam většinou byla tma a nikdy nevěděla v jaké přesně místnosti je.
,,Hmpf," ozvalo se u ní. John se probouzel, když však uviděl osobu nad sebou, vyskočil.
,,Elizabeth," řekl vyplašeně a žmoulil si oči zda-li nesní.
,,Dobré ráno," usmála se ironicky Elizabeth. Podívala se na strop a vykřikla:
,,Mericku, to by stačilo, opravdu už toho mám dost. Znič tu iluzi," John se na ni podíval vyděšeně a zmateně.
,,Kde jsou ostatní?" zeptal se náhle, jakoby ignoroval Elizabethin výstup.
Najednou se otevřeli dveře od cely a v nich stál Merick.
,,Vidím, že jste se probudili," usmál se Merick zlomyslně.
,,Mericku," začla Elizabeth.
,,Elizabeth, tohle je opravdu skutečné," řekl Merick a Elizabeth překvapeně k Johnovi vzhlédla. John se na ně díval zmateně.
,,Jak?" zeptala se Elizabeth se zlomeným hlasem.
,,Našli je u lesa," oznámil Merick.
,,Můžu se zeptat, co se děje?" zeptal se John. Merickův a Elizabethin pohled se stočil k Johnovi.
,,Plukovníku Shepparde, můžete si promluvit se svou bývalou velitelkou," ušklíbl se Merick a odešel.
,,Sakra," ulevila si Elizabeth.
,,Elizabeth," řekl nevěřícně John.
,,Jo, jsem to já. Jsi to opravdu ty?" zeptala se.
,,Jo, asi jsem," ušklíbl se John.
,,Co?" nechápala Elizabeth.
,,Já bych spíš měl mít otázku, zda-li to jsi skutečně ty, nemyslíš?" zeptal se John ostražitě.
,,Ano, asi ano. Ale můžu tě ujistit, že to jsem opravdu já. Klidně jestli se chceš přesvědčit nějak, tak jistě. Jeden způsob mám," řekla Elizabeth.
,,Jaký?" zeptal se John.
,,Půjč mi svůj nůž," řekla Elizabeth a tipovala, že ho bude mít u sebe. John jí podal svůj malý nožík, který měl vždy u sebe. Vzala si ho a pořezala si svou levou ruku. Možná byla z nanites, ale byla hlavně člověk. Neuzdravovala se tak rychle.
,,Au," sykla.
,,Takže si to opravdu ty?" zeptal se nevěřícně.
,,Ano, jsem," řekl a usmála se.,,A ty?"
,,Já jsem taky já," řekl John a Elizabeth se usmála.
,,Takže...," začala Elizabeth, ale nevěděla co říct.
,,Takže," dokončil John a usmál se.
,,Proč jste tady?" zeptala se Elizabeth.
,,Rutinní mise," odpověděl John.
,,Aha. Zapomněla jsem, ale myslím, že tahle nebyla v plánu na mise," řekla zamyšleně Elizabeth.
,,Všechno se změnilo, Elizabeth," řekl John starostlivě.
,,Hodně mi toho ušlo, co?" usmála se Elizabetha sedla si naproti Johnovi.
,,Jo, docela jo. Ale hlavně nám všem chybíš," řekl John a podíval se Elizabeth do očí. Měla v nich smutek. Neměl ji nikdy opustit. Měl se pro ni vrátit za každou cenu.
,,Vy mi taky všichni moc chybíte," usmála se smutně Elizabeth.
,,Bez tebe to není ono," usmál se John.,,Plukovník Carterová je v pohodě, ale ty jsi tomu dodávala, já nevím, no"
,,Děkuju. Plukovník Carterová? Co ta tam dělá?" zeptala se Elizabeth zvědavě.
,,Je velitelkou místo tebe," odpověděl John.
,,Aha," řekla Elizabeth a podívala se do země. Touto větu se všechno začalo nanovo, bylo jí líto, že už nikdy neuvidí Atlantis.
,,Kde jsou ostatní?" zeptal se John.
,,To nevím," přiznala Elizabeth, protože sama nevěděla, kde jsou.,,Promiň, Johne, ale já to opravdu nevím. Počkej, možná vím, jak to zjistit"
Elizabeth se zvedla a zaklepala na místo, kde byli dveře. Otevřel jí jeden Replikátor. Svou ruku mu strčila do hlavy a on se rozpadl. John se na ni podíval překvapeně.
,,Pojď," popohnala ho. John se vzpamatoval a vyrazil za Elizabeth. Doběhli na konec chodby. Elizabeth se podívala za roh a uviděla jednoho Replikátora, jak hlídá nějaké dveře. Ohlédl se Elizabethiným směrem. Uviděl ji a Elizabeth vstoupila do chodby, kde byl i onen Replikátor. Naznačila Johnovi, aby zůstal stát na místě. Poslechl. Elizabeth toho Replikátora zmrazila a on se naknec taky rozpadl. Podívala se na Johna, který popošel za ní. Otevřela dveře do místnosti, kde ovšem tentokrát byli všichni tři.
,,Johne, rádi tě vidí...," zasekla se Teyla uprostřed věty. Zarazila se, když uviděla Elizabeth.
,,Pojďte, vysvětlím vám to později," rozkázal John.
,,Nevíš, kde jsou naše zbraně?" zeptal se Elizabeth John. Ona jen pokrčila rameny.
,,To nevím, ale kódy máte při sobě. Merick v tomhle je docela hloupý. Dám vám naše zbraně, to vám musí stačit. Já opravdu nevím, kde jsou," řekla Elizabeth, když se chtěl Ronon ujmout slova.
,,Věříme ti," řekl John a kývl na Ronona. Elizabeth šla vepředu a hned když uviděla replikátora, naznačila týmu, aby zůstal tam, kde je. Vrhla se na Replikátora a začala se s ním prát. Přemohla ho a sebrala mu zbraň. Hodila ji Rononovi. Najednou se zarazila a do Replikátorovi hlavy strčila svou ruku. Zavřela oči. Teyla a ronon po sobě hleděli zmateně, ale John překvapeně se díval na Replikátora, který byl zmražen. Elizabeth svou ruku vytáhla a podívala se na tým.
,,Vím, kde jsou vaše zbraně," řekla rychle a otíkala vpřed. Tým nečekal a následoval ji. Utíkali přes tři chodby a Elizabeth nakonec otevřela místnost, kde se nacházelo všechno. Jejich zbraně. Přístroje apod.
,,Jdeme," zavelel John a všichni se dali na cestu kromě Elizabeth. John si toho všiml a zastavil.
,,Elizabeth?" zeptal se nechápavě.
,,Jděte. Přicházejí sem," řekla Elizabeth. John nesouhlasně zakýval hlavou a šel k Elizabeth.
,,Tehdy jsme tě tam opustili, ale tentokrát tě neopustím já ani nikdo jiný," řekl a vzal ji za ruku a běžel k ostatním, kteří se zastavili o pár metrů dál.
,,Jsme všichni rádi, že půjdeš s námi," řekla Teyla a Rodney pokýval hlavou. Elizabeth měla zase znovu pocit, že je mezi svými přáteli. Přeběhli les a za několik hodin se ocitli u brány. Rodney začal zadávat adresu. Elizabeth se naposledy ohlédla na obzor. Ačkoliv si to nechtěla přiznat, ta jí budou chybět. I když někteří k ní byli krutí, ale někteří byli i přátelští.
,,Jdeme," zavelel John a vytrhl Elizabeth z přemýšlení. Běžela k bráně.
Plukovník Carterová seběhla schody, aby přivítala tým. Ale jaké ji čekalo překvapení, když uviděla s týmem Dr. Elizabeth Weirovou.
,,Plukovníku?" podívala se na Johna Sam.
,,My své lidi neopouštíme," řekl John. Elizabeth se usmála a řekla:
,,Já se opravdu omlouvám. Já nechci vystavit někoho do nebezpečí."
,,Ne, doktorko, nemyslete si, že bychom vás považovali za hrozbu, prostě je to jen překvapení, že vás vidíme," řekla s úsměvem Sam. Elizabeth se rozhlédla kolem sebe, prohlédla si halu, která ji tak chyběla. Všichni se na ni dívali ostražitě a překvapeně. Ale většina z nich byla i ráda, že vidí rádi bývalou velitelku Atlantidy.
,,Chci hlášení za dvě hodiny. Doktorko, chci, aby jste šla na ošetřovnu a chci vás u hlášení taky," usmála se Sam. Pro Elizabeth to bylo tak zvláštní, tohle vždycky říkala ona a teď je ona, kdo se bude zodpovídat. Elizabeth jen kývla a odešla společně s týmem na ošetřovnu. Když procházeli chodbami, najednou se jí v hlavě vynořilo tolik vzpomínek. Na každičký kousek místnosti se podívala a připomnělo jí to ty dobré časy na Atlantis.
,,Jsme tady," oznámil John a Elizabeth vešla na oošetřovnu.
,,Doktorko, máme tu hosta," řekl John s úsměvem.
,,Jistě, Doktorko?" podivila se Jenifer.
,,Ano, jsem to já," usmála se Elizabeth. Tým pl. Shepparda vyšetřili za několik minut.
Elizabeth nejprve ležela pod scanerem. Měla v sobě nanity, to bylo od začátku jasné, ale byla v naprostém pořádku.
,,Jste naprosto v pořádku, Elizabeth," řekla s úsměvem Jenifer.
,,Děkuji," vyskočila z postele Elizabeth a odešla společně s týmem do zasedačky.
,,Takže, co se tam stalo?" zeptala se zvědavě Elizabeth.
,,Byla to rutinní mise a pak jsme tedy Rodney zachytil energii, kterou vydávají Replikátoři. Našli jsme vesničany a ti nám řekli i o Replikátorech. Takže jsme to šli prozkoumat. Pak nás zajali. Já jsem se probudil a uviděl jsem Elizabeth," vysvětlil John.
,,Bylo to tak?" zeptala se Sam překvapeně a všichni kývli.
,,My jsme zase byli v jedné cele. Jen John byl oddělen," řekla Teyla.
,,Jak to?" zeptala se nechápavě Sam.
,,To bylo asi kvůli mně," ozvala se Elizabeth. Celou dobu jen naslouchala mlčky, nevěděla, za jakým účelem přišli a teď už to věděla. Všichni se na ni překvapeně otočili.
,,Jak to myslíte, doktorko?" zeptala se Sam zvědavě.
,,Nechci vám tady líčit celé moje bytí u Replikátorů. Celou dobu, co jsem tam byla, chtěla jsem pryč z planety. Chtěli ode mě informace, které jsem jim nedala, proto se někteří rozhodli dát mě cely, abych si to ujasnila. Pak jsem se jim nějak zřejmě hodila a přetvořili mně, abych se mohla replikovat, ale poté mi nabídl Merick možnost útěku, za tu jsem byla neskonale šťastná, avšak chtěl něco na oplátku. Já i přesto souhlasila, chtěla jsem se prostě dostat pryč. Požádala jsem Mericka, aby mě "opravil". Nechtěla jsem se replikovat. Učinil tak. Ale konečně na zmínku přišel můj dluh k němu. Za to, co pro mne udělal, chtěl náhled do mé mysli. Jen ji zkoumal. Důležité informace však nikdy nedostal. Postupem času ho to omrzelo a začal v mé mysli utvářet smyšlené scény, smyšlené obrazy, zkusil mi v mysli utvořit i jinou minulost, ale to se mu nepodařilo. Většinou v mé mysli jste byli vy a chtěli jste odpovědi typu, kde je Země a podobné. nejčastěji tam však byl John, nevím však proč. Asi proto vás Merick takhle rozdělil," vysvětlila všechno Elizabeth. Všichni se na ni dívali se zatajeným dechem. Bylo skutečně děsivé vše, co se jí stalo. Johna hlodal pocit viny. Každy se cítil vinně a každý nasadil soucitný pohled. Elizabeth proto dodala:
,,Nemusíte se obviňovat, bylo to moje rozhodnutí"
,,Myslíte si, že něco chystá ten Merick?" zeptala se Sam zvědavě.
,,Myslím, že ne, protože nemá žádnou moc. Je příliš slabý," vysvětlila Elizabeth.
,,Vy ho znáte lépe než ostatní?" zeptala se podezřívavě Sam.
,,Jistě, že ano. Jen já a Merick jsme spolu odletěli. Ostatní jsou něco jako jeho pěšáci," vysvětlila Elizabeth a John pojal podezření, že něco s Merickem měla.
,,Doktorko, jste ochotna nám pomoct proti válce s Replikátory? Oni ničí bezbrané světy a zabíjejí nevinné lidi," vysvětlila Sam. Elizabeth se na ni zděšeně podívala. Nevěřila vlastním uším. byla nadmíru překvapená.
,,Promiňte, tohle jsem nevěděla. Jistě za tím stojí příkaz, který jsme zadali Replikátorům, když jste tam byli posledně. Snaží se zničit veškerou potravu Wraithům. Je to pochopitelné. Pud sebezáchovy. Určitě nápad Oberotha," přemýšlela nahlas Elizabeth a pak dodala, když se na ni všichni dívali překvapeně:
,,Promiňte, myslela jsem trochu nahlas. Jistě, že vám pomohu, jen nevím jak"
,,Já bych jeden nápad měl," oznámil do ticha Rodney. Všechny pohledy se stočily na něj.
,,Posloucháme," pobídla ho Sam.
,,Máme tady Elizabeth. Můžeme proniknout do jejich nastavení. Můžeme vyslat příkaz autodestrukce," řekl Rodney dramaticky.
,,Ne," řekl rázně John. Nechtěl ztratit Elizabeth znovu. Z celého týmu John byl nejblížší k Elizabeth. Všichni se na něj podívali udiveně. Nejvíc však Elizabeth měla ve tváři udivený výraz. Otočila se na Rodneyho.
,,Ano, to snad pomůže, ale oni mě přenastavili, tak nevím, jestli to půjde, ale každopádně se to může zkusit," řekla Elizabeth s úsměvem.
,,Myslím, že tu mám i já slovo, nic se posílat nebude. Žádná autodestrukce," řekl John a podíval se na Rodneyho naštvaným pohledem.
,,Johne, to není tvoje rozhodnutí," řekla klidně Elizabeth.
,,Ale je," oponoval John. Elizabeth byla ráda, že má o ni takovou starost, ale zároveň to však nemusel dávat tak najevo. Měla ho určitým způsobem ráda a chyběl jí stejně jako všichni, ale snad každý si všiml, že měli mezi sebou zvláštní pouto. Byli si navzájem blízcí, ale nikdy si to nepřiznali.
,,Pánové a dámy. Prosím klid," uklidňovala je Sam.
,,Jistě, promiňte," omluvila se Elizabeth a podívala se na Johna, který se následovně taky omluvil.
,,O téhle možnosti zničení Replikátorů se bude přemýšlet, ale myslím, že to bude až plán D," řekla Sam.
,,Dobře," řekli zároveň John a Rodney.
,,Můžete jít, prosím, doktorko, pojďte se mnou," požádala Sam Elizabeth. Ona jen kývla a vydala se za Sam. John se jen po ní podíval a odešel do svého pokoje. Ronon a Teyla odešli spolu.
,,Je zvláštní, jak se Sheppard choval," řekl najednou Ronon. Většinou tento Satedaň nemluvil, když nemusel.
,,Ano, to bylo. Já vím, že si John s Elizabeth byli blízcí, ale že by tak moc?"nechápala Teyla. Moc nechápala Johnův a Elizabethin vztah. Mezi nimi byl zvláštní vztah.
,,Jejich pouto je zvláštní," připustil Ronon.
Mezitím Elizabeth a Sam přišli do kanceláře. Elizabeth se překvapeně rozhlédla po kanceláři. Byla úplně jiná, naž ji znala, než ji obývala ona.
,,Je to tu jiné," poznamenala s úsměvem.
,,Ano, to je," připustila Sam.,,Prosím, posaďte se doktorko, chtěla bych s vámi projednat váš pobyt tady. Jistě chápete, že pro tuhle základnu jste hrozbou. Nechtěla jsem se o tom zmiňovat pře plukovníkem Sheppardem, kterému jste určitě velmi blízká, ale situace je napjatá," vysvětlila Sam. Elizabeth jen pokyvovala hlavou k souhlasu.
,,Já rozumím, jsem hrozba pro Atlantis, chápu to. Ohledně plukovníka Shepparda si nedělejte starosti, cokoliv se stane nebo cokoliv by se mělo dít, bude moje rozhodnutí a ne jeho," řekla Elizabeth a myslela to upřímně.
,,Doktorko, to s tím návrhem Rodneyho, kdyby byla jiná situace, tak bych s tím nikdy nesouhlasila, ale teď je situace vážná, takže pokud mi dovolíte, zařadila bych to do plánu, kdyby nebylo jiných možností," přiznala se Sam.
,,Jistě, já vás naprosto chápu. Klidně mě můžete dát do nějaké místnosti, zapněte silové pole, cokoliv budete chtít," ujistila ji Elizabeth.
,,To nebude snad ani potřeba. Jen vás budou doprovázet po městě dva vojáci," řekla Sam a Elizabeth kývla. Za několik vteřin se jí po boku objevili dva vojáci. Elizabeth měla chuť si prohlédnout město, ale nejradši šla na své oblíbené místo. Taky tak udělala. Vyšla na balkon, pozorovala nebe. Věděla, že byli na jiné planetě, ale zrovna se zračila noc a ona poprvé v životě uviděla na nebi dva měsíce. Bylo to úžasné.
,,Elizabeth," ozvalo se ode dveří. Stál v nich Rodney.
,,Rodney," pozdravila ho s úsměvem Elizabeth.
,,Teď si připadám jako john, když byl napaden Ellií," podotkla a podívala se na vojáky.
,,Jo," usmál se Rodney.
,,Možná mám nápad, Rodney," řekla Elizabeth a podívala se na něj s vážným výrazem.
,,O co se jedná?" zeptal se zvědavě Rodney. Elizabeth se napjatě opřela o balkon a podívala se dolů.
,,Myslím, že to je nadlouho, Rodney. Jednoduše, vy víte, kde je Domovská planeta Replikátorů, poletíme tam a necháte mně tam a já už se postarám o ostatní. Nejde o to zničit planetu, ale ty lodě, co jsou ve vesmíru. Musíme najít Datové jádro, které ukazuje každou loď třídy Aurora. Ty už přijdeš na to, jak je zničit. Jak zničit planetu, ale ty lodě jsou tam taky. A vy potřebujete vědět, kde jsou," řekla dramaticky Elizabeth.
,,Počkej, existuje takový tablet s těmito údaji o pozicích lodí?" zeptal se zvědavě Rodney.
,,Ano, existuje, jen se tam potřebujeme dostat. Já už budu vědět, kde to hledat," řekla Elizabeth.
,,To je úžasný nápad," řekl Rodney a běžel za Sam, aby jí to pověděl. Elizabeth se jen usmála a hleděla na obzor.
Sam pozorně poslouchala, co Rodney vyprávěl a netvářila se zrovna nadšeně. Byl to sice dobrý nápad, ale věděla, že se to bude příčit Johnu Sheppardovi.
,,Rodney, když já nevím, určitě je to dobrý nápad, ale riskovat život doktorky Weirové...," nedopověděla Sam.
,,To je v pořádku, plukovníku, já bych to zvládla, bude se mnou tým plukovníka Shepparda a pak nás přenese Daedalus a my poletíme zpět," navrhla Elizabeth.
,,Je to příliš nebezpečné, ale poradím se ještě s Sheppardem a plukovníkem Calldwellem," souhlasila Sam.
Jakmile Sam objasnila situaci, oba velící důstojníci rozmýšleli nad tou variantou. Na pl. Calldwellovi bylo znát ještě překvapení, že vidí Elizabeth, ale taky rozmýšlel nad tou variantou. U Shepparda pochopení Elizabeth nenašla, prostě nechtěl jít.
,,Ne, nesouhlasím," řekl John.
,,Ale Johne," zkusila Teyla.
,,Ne, prostě ne," zavrhl variantu předem John.
,,Johne, je to nejlepší varianta, kterou vůbec máme a myslím, že by se Vám ten tablet hodil. Máte dost přátel na to, aby Vám pomohli a já zařídím, aby jste dostali ten tablet. Vím, kde je a Rodney nám zajistí nepozorovaný vstup a nikdo o nás nebude vědět," řekla Elizabeth.
,,A co když poznají, že to jsi ty?" zeptal se zvědavě John.
,,Nepoznají, když jim nedám šanci," řekla Elizabeth.
,,Tak fajn," rezignoval John a nakonec souhlasil.
Elizabeth seděla v Daedalu v jídelně, stejně jako kdysi. Dívala se z okna, zrovna prolétávali hyperprostorem. Věděla, že pokud se ta akce podaří, tak to bude snad stejné jako předtím než ji zajali Replikátoři. I když ne všechno bude stejné. Už jí nikdy nebudou důvěřovat tak, jako když byla velitelkou Atlantis.
,,Hej," ozvalo se z chodby. Uviděla Johna Shepparda.
,,Ahoj," pozdravila a zadívala se z okna.
,,Co tu děláš?" zeptal se John.
,,Relaxuju, spát v podstatě nemůžu," odpověděla Elizabeth a smutně se usmála.
,,Vlastně ano, promiň," omluvil se John a přisedl si k ní ke stolu.
,,A co ty, nemůžeš spát?" zeptala se Elizabeth.
,,Jsem trochu nervózní, posledně když jsem tam byli, jsme ztratili tebe," přiznal své obavy John.
,,Tentokrát neztratíš nikoho. Já se o to postarám," usmála se Elizabeth.
,,Snad ne," usmál se John.
O několik hodin později stál tým plukovníka Shepparda na můstku a byli připraveni se přenést na plantu.
,,Doktorko," pozdravil ji Calldwell, když přišla i Elizabeth. Měla na sobě oblečení shodné s tím, co měli na sobě Relikátoři.
,,Připraveni?" zeptal se Calldwell. Všichni kývli, a tak dal pokyn plukovník, aby je přenesli. Zanedlouho je asgardský paprsek přenesl do místnosti, kde nikdo nebyl.
,,Rodney, musíš zajistit štít. Zůstanete tady, já se dostanu do místnosti s datovým jádrem a zkusím najím ZPM. Zůstaňte tady. Je to rozkaz," zavelela Elizabeth. Tým přikývl, ale ne moc nadšeně. Elizabeth vyšla ze dveří a šla klidně a pomalu jako správný a šťastný Asuran. Dostala se do místnosti s datovým jádrem. Našla tablet o lodích. Dala si ho pod oblečení. Rozhlédla se kolem sebe a odešla. Po chvilce našla jinou místnost, kde si byla naprosto jistá, že je ZPM. Nikdo ji nepodezříval, nikdo nevěděl, kdo je. Uprostřed cesty zpět najednou zavřela oči, Oberoth ji odhalil. Běžela za svýma lidma. Vtrhla do místnosti, tým ji pozoroval s překvapením. Dala ZPM Johnovi a Rodneymu podala tablet.
,,Rychle, musíte se za každou cenu dostat odtud. obaroth mě odhalil," křikla Elizabeth.
,,Ty jdeš ale s námi," řekl John. ,,Plukovníku, přeneste nás na palubu."
,,Bude to chvíli trvat, máme tu určité potíže," ozvalo se z vysílačky.
,,Rozumím," řekl John. Elizabeth ucítila, že někdo se k nim blíží.
,,Zůstaňte tady," zavelela Elizabeth a odešla.
,,Měli bych jít za ní," řekl Ronon.
,,Ano, to bychom měli," připustil John.
,,Jdeme," zavelel a vydali se. Elizabeth věděla, že tohle je poslední možnost dostat se domů, ale musela uchránit své lidi. Vydala se na cestu, kde by měl být Oberoth.
,,Elizabeth," ozvalo se za ní.Otočila se a uviděla Oberotha, který jí strčil ruku do hlavy.
,,Doktorko, opět se vidíme a jako obvykle, ne za moc přívětivých podmínek. Co tu děláte?" zeptal se Oberoth obezřetně. Nacházeli se v tmavé místnosti, kde stáli naproti sobě. Elizabeth jen stála a mlčky naslouchala jeho otázce. Musela lhát, takhle by prozradila své přátele a to nesmí dopustit.
,,Přijela jsem vás navštívit," rýpla si Elizabeth.
,,Jak milé od Vás, kde máte Mericka, přece jsem vám ho dal, aby na vás dohlížel. Zkoumal vaši mysl," vysvětlil Oberoth. A teď teprve to Elizabeth pochopila, celou dobu byl Merick v kontaktu s Oberothem. Se všemi. On ji jen využíval, chtěl jen informace. Nic víc.
,,Asi jste se nic nedozvěděli, co?" zeptala se ironicky Elizabeth. Oberoth zvážněl a na jeho obličeji byla znát počínající rozzuřenost.
,,Nevadí. Teď se dovím všechno, co chci," zasmál se ledově Oberoth.
,,To si nemyslím," řekla tvrdě Elizabeth.
Elizabeth klečela u Oberotha a otevřela oči. Vrátila se zpátky do reality. Byla dost silná na to, aby dokázala odporovat Oberothovi, nejsilnějšímu Replikátorovi.
,,Elizabeth," ozval se za ní překvapený hlas. Byl Johna Shepparda.
,,Je tu Rodney?" zeptala se Elizabeth rychle. Držela Oberothovu ruku, dokázala ho ovládnout. Zmrazila Replikátory stejně jako tehdy.
,,Jsem tu, Elizabeth," ozval se Rodney.
,,Potřebuju, aby si je asimiloval. Teď hned," vykřikla Elizabeth.
,,To nejde tak rychle," řekl spěšně Rodney.
,,Musíš si pohnout," řekl John a nespouštěl Elizabeth z očí stejně jako Teyla a Ronon. Byli vyděšení, že vidí Elizabeth takhle. Nechtěli ji zase ztratit.
,,Rodney," vykřikl John naštvaně.
,,Pracuju na tom. Pracuju," naštval se Rodney, ale pořed klepal do počítače.
,,Rodney, pokud to nbude do deseti minut, rozkazuju všem, aby jste se dostali na Daedala. Je to přímý rozkaz, já nedokážu Replikátory dýl udržet," řekla po pravdě Elizabeth.
,,Už to bude," řekl spěšně Rodney.
,,Rodney," řekl ostře John.
,,Skoro," vykřikl naštvaně Rodney. Dodělal poslední úpravy na příkazu a spustil ho. Vítězoslavně zvedl hlavu a podíval se na ostatní. Všichni vyčkávali, co se bude dít.
,,Dokázal jsem to?" zeptal se otázkou rodney.
,,Nevím, Rodney. Necítím nic," připustila Elizabeth. Ale najednou úcítila něco podivného a podívala se na Oberotha. Ten jakoby oživl a díval se na Elizabeth. Jak všichni víme Elizabeth byla člověk, jen její imunita byla postavena na nanitech. Oberoth si uvědomil, že tohle je jeho poslední šance. Vytáhl svou ruku z Elizabethiny hlavy. Elizabeth si viditelně oddychla, ale nevěděla, co ji čeká. Oberothova ruka se proměnila v železné a špičaté kopí. To kopí bodl Elizabeth do břicha a následovně se rozpadl na prach.
,,Elizabeth," vykřikli John a Teyla zároveň. Běželli k ní. Elizabeth padala na zem. Padala na bok. Jak ještě klečela, tak její rovnováha se neudržela a padla na pravý bok.
,,Bude to v pohodě," uklidňoval ji John a vlastně i sebe. Teyla si klekla a podložila jí hlavu svýma nohama.
,,Plukovníku, Replikátoři na téhlě planetě jsou zničeni, přenesete nás prosím na palubu," požádal John.
,,Slyšel jsem dobře, Replikátoři byli zničeni. Jistě, hned vás přeneseme," zavelel plukovník a zanedlouho tým byl na palubě se zraněnou Elizabeth.
,,Lékařský tým na palubu, hned," zavřeštěl John do vysílačky.
Elizabeth se probudila na ošetřovně. Její zranění bylo brzy vyléčeno, díky její imunitě. Neuměla se však tak rychle uzdravovat, proto si několik týdnu poležela na ošetřovně.
,,Elizabeth," ozvalo se u ní. Uviděla Johna a jeho tým.
,,Ahoj," pozdravila je.
,,Vítej zpátky doma," řekl John a pro Elizabeth bylo úžasné to znovu slyšet.

Co přinese Nový rok?

27. prosince 2008 v 19:36 Me/Blog
Tak dlouho jsem se zase neozvala ale to by mi musel jít net:( No jinak, co byste mohli ode mně očekávat v příštím roce?

Píšu jednu svoji ff, kterou uveřejním asi až po Novém roce. Na další se vrhám jen si musím ujasnit pár informací:D ohledně děje.

Za další, překládám svoji historicky první povídku:D Dostala jsem souhlas od autorky, take budu překládat. je to povídka na téma John a Elizabeth z SGA, někteří ví o čem mluvím.

Jinak Nový rok tedy spíš v únoru, protože leden bude náročný na učení, takže očekávejte snad příval článků.

Jinak byla bych ráda, kdybychom se zase někteří, kteří by chtěli, že bychom se zase spřátelily:) Pokud na mě máte nervy:D tak klině napiště do článku:)

Veselé Vánoce

24. prosince 2008 v 5:48 Me/Blog
Tak přeju všem mým kamarádům, tak i lidem, které neznám, moc hezké Vánoce. Spoustu dárků pod stromečkem:) Ať se neudusíte kostí od ryby:D A tak všeobecně hezké svátky:) Věřím, že si je každý užije dosytosti:)
Ještě jednou krásné svátky. Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok všem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:)

SGA - Fanmade Intro

23. prosince 2008 v 19:47 Music videa
Tohle video se mi líbí, je to krásná znělka s hudbou ze seriálu Smallville



J.F. - životopis

23. prosince 2008 v 19:37 Joe Flanigan
Narodil se 5. ledna 1967 v Los Angeles, ale od šesti let vyrůstal na malém ranči poblíž města Reno. Jeho rodiče (John a Nancy) stále žijí v místě jeho dětství.
Od 14-ti let navštěvoval Joe internátní školu v Kalifornii. Během studia si zahrál Stanleye Kowalskiho ve školní produkci hry "A Streetcar Named Desire". Titul v oboru historie získal na univerzitě v Coloradu, tam se také objevil ve známé Shakespearově hře "Coriolanus." Během prvního roku studia na vysoké škole se zúčastnil programu vzdělávání mládeže v cizině, což mu umožnilo roční studijní poby v Paříži. Po ukončení studií vystřídal mnoho zaměstnání - od bankovnictví až po politiku, ale v žádné z těchto činností nenašel uspokojení. Tou dobou žil v New Yorku a jeho sousedem byl herec, který Joea dlouho přesvědčoval, aby se dal na hereckou dráhu také. Joe se nechal přesvědčit a vystudoval herectví v Newyorském "Neighborhood Playhouse".
První herecká zkušenost byla v reklamě. V roce 1994 dostal svou první "opravdovou" roli v miniserii NBC RODINNÉ ALBUM. Joe si později dokonce zahrál po boku George Clooneyho v seriálu "SISTERS" a o objevil se i v seriálu "FIRST MONDAY". Dále hrál epizodní role v seriálech "BIRDS OF PREY", "JUDGING AMY" a stejně tak v "MURPHY BROWN", kde si zahrál Murphyina obdivovatele Scotta. Flanigan také opakovaně hrál v seriálech "PROVIDENCE", "CUPID" a "DAWSONŮV SVĚT". Také hrál hlavní role v počtu televizních pilotech včetně THE PRECINCT, SHERMAN´S MARCH, THE FORCE, MAN-MADE, CLUB PRADISE a 111 GRAMERCY PARK.
Joe nesnáší plavby lodí - toho se týká i jeho nejhorší noční můra - uvíznutí na lodi. Kromě herectví si Joe vyzkoušel i profesi lyžaře a stále je nejraději venku. Jeho oblíbené aktivity jsou lyžování, horolezectví, surfing, tenis, cyklistika v horách a jízda na koni. Joe je ženatý s Katherine Flanigan, společně mají dvě děti. Nyní žijí ve Vancouveru, kde Joe momentálně hraje v jeho prozatím nejúspěšnějším seriálu STARGATE: ATLANTIS, mimo hraní také napsal epizodu Epiphany pro druhou sérii a Outcast pro čtvrtou sérii tohoto sci-fi seriálu.

1x01 - Jejich první setkání

23. prosince 2008 v 19:07 John a Elizabeth
Možná, že tento pár neznáte, ale já ho miluju. Proto to sem přidávám. Seriál a tento pár zbožňuju, jsem na něm total závislá:D, takže teď už jejich první setkání. Sice spolu nijak nepromluvili, ale to neva:)

Nahrejto.czNahrejto.czNahrejto.czNahrejto.cz

Sparky - Never Had A Dream Come True

23. prosince 2008 v 18:55 John a Elizabeth

Myslím, že tohle video se hodí k tomuto období Vánoc. Stvořitelka ho vytvořila 17.12.2007 a myslím, že se jí nadmíru povedlo:)








1x01-02 Rising

15. prosince 2008 v 19:17 1. série
Daniel Jackson objevuje adresu ztraceného města Antiků - Atlantis. V SGC je připravena expedice, která má za úkol město prozkoumat, avšak energie vystačí pouze na cestu tam, takže se nemusí již vrátit zpět. Po příchodu naleznou město Atlantis, které je ale zcela opuštěné a pod hladinou moře. Energie města vystačí jen pár dní a až dojde, bude celé město zatopeno vodou...

Výprava, která se vydala hledat nový zdroj energie (ZPM), je napadena Wraithy - nepřítelem Antiků, kteří se živí energií lidí. Několik členů výpravy je uneseno. Při jejich záchraně je však Wraithská královna zabita, ale ostatní Wraithové se probouzejí a začínají pustošit galaxii...
zdroj→ stargate-atlantis.sff.cz